cz
en
de

S duchem je to stejné jako se žaludkem. Je třeba mu dávat jen to, co je schopen strávit.
W. Churchill
uvod
uvod
uvod
uvod
Nacházíte se : Myšlenky staré 70 let

Myšlenky staré 70 let

Citováno z knihy :

Zákon o přímých daních. Berní reforma. Praktická daňová příručka pro rolníky, živnostníky, obchodníky, zaměstnance a dělníky.

Vydal Jindřich Raab.

Tiskem a nákladem V.J. Schramma v Prachaticích, Jižní Čechy, 1928

( všechna zdůraznění textu jsou převzata z originálu )

  • Výše daňových sazeb nerozhoduje také o konečném finančním výsledku. Stává se nejednou že značně snížené daňové sazby v konečném výsledku překvapí vysokými příjmy, poněvadž hlavní úlohu tu hraje snížením vyvolaná intensita provozu, která zase vede ke zmenšení nezaměstnanosti. Velkorysá produkční politika je tedy zcela v zájmu státu. Naše schopnost k soutěži se zahraničním průmyslem, pracujícím za mnohem příznivějších poměrů, závisí tak těsně na dalekosáhlém poskytnutí úlev. Jen tím může býti zaručen vývoz, který umožňuje trvalou aktivitu naší obchodní bilance. I spočívá význam daňové reformy pro naše hospodářství především v tom, že umožňuje vytvořiti nové kapitály.
  • Byrokracie dívala se na poplatníka jednak jako na nepřítele státní pokladny, jednak jako na notorického podvodníka, a ten zas myslel, že jedná pouze v sebeobraně proti zpupným úřadům berním. Úplně nezákonným šablonovitým vyměřováním daní a tíhou nahromaděných daní za léta bezprostředně po převratu, v nichž ovšem panovaly poměry zcela mimořádné, a berní orgány úpěly a přímo hlavu ztrácely pro nesmírné zatížení pracemi, jež jim byly ukládány, dosáhla nedůvěra k těmto úřadům svého vrcholu.
  • První podmínkou spravedlivého berního systému je berní morálka, ale berní morálka obapolná. Systém daňové výměry nesmí míti na zřeteli pouze úspěch, zájem a zisk státu, musí učiniti zadost také morálce a daňové spravedlnosti. Poplatníku musí býti dána možnost vyčerpati veškeré prostředky ku prosazení svého stanoviska a to bez tahanic a nesnází, bez bázně a strachu před eventuelními následky. Tento kontakt úřadů s občany posílí přesvědčení, že poplatník není úřadu dán na milost a nemilost, bude obnovena jeho důvěra a ethika daňová.
  • Vyškolení orgánů k vyměřování daní pokulhává ještě tou měrou , postupný rozklad daňové morálky jakož i daňového není jen pochopitelný, ale za daných předpokladů nevyhnutelný. Orgány vyměřující daně jsou na prvním místě povolány k tomu, aby jak co do rozsahu tak co do hloubky prokázaly největší znalosti lidí, života I povolání. Finanční správa musí bráti zřetel k tomu, aby na vyměřujících orgánech mimo jiné kvalifikační požadavky žádala důkladné znalosti ve všech oborech lidské působnosti.
  • Nejvyšší zásadou při vyměřování daní musí a smí vždy jen býti: Není všeobecné methody. Poplatníku musí býti přísně a objektivně zaručena ochrana poctivého přiznání. Tím přísněji může pak ovšem fiskus působiti k tomu, aby se státu dostalo poctivého přiznání. Podkladem k výměře daní musí býti přiznání, t.j. veškeré poplatníkovo udání. Odchylka od jeho údajů je přípustna jen po řádně provedeném šetření.